Práce učitele je sice nadobyčej naplňující a povznášející záležitost, ale nese s sebou jisté paradoxy. V mém učitelském šuplíku se hromadí úžasné jazykové klenoty, pro které pohříchu nemám moc časté využití, protože ti, kteří by se z nich mohli poučit, by byli zděšeni, odrazeni, demotivováni a deprimováni jejich lingvistickou náročností, zatímco ti, kdož jsou pokročilí již dostatečně a mohli by si je patřičně vychutnat, tak ti už umí anglicky natolik dobře, že je na svých kurzech už nevídám. Smutné.
Pročež na to udělám tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Představím vám klenot viktoriánské literatury v parodickém podání mistra Stephena Frye, doplněnou zde o můj neumělý překlad. Tučně zvýrazněné věty doporučuji vaší obzvláštní pozornosti, neboť jsou nejvtipnější, nejnáročnější na překlad, jazykově nejvypečenější a často všechno dohromady, a naleznete je na konci mého textu v původním znění či trochu okomentované. Pokud se někomu podaří najít nějaký hezký fór, který mi unikl, nechť nelení a napíše mi o tom. Bohužel ne do komentářů, ty jsem musel zakázat ze spamových důvodů, ale přímo do pošty, nebo prostřednictvím facebooku.
A aby tento text splnil i své původní poslání pedagogické, dovolil jsem si z něj vybrat dle mého soudu to nejlepší výrazivo a přidat je do mých jazykových sad na Quizletu. Samozřejmě vybízím a vyzývám mé laskavé čtenáře, aby si v této aplikaci vytvořili sady své vlastní, které budou lépe odpovídat jejich představě o tom, co to je ono nejlepší výrazivo.
Hezky se bavte.
Zlověstný dopis
Onoho dne, kdy jsem ten dopis obdržel, jsem byl předvolán k soudu v případu Melchett versus Vatikán, jenž právě vstupoval do ošemetné a potenciálně velmi výbušné fáze. V oné chvíli jsem dopis přivítal jako milé rozptýlení, a (1) poslíčka, který jej doručil, jsem vlídně vyprovodil, veden nadobyčej štědrým hnutím mysli, z otevřeného okna. Avšak když jsem psaní rozpečetil, neubránil jsem se, jak se obávám, jistému zachvění, neboť jitro bylo chladné, a já byl, v souladu s pokyny, jenž mi pan Tulkinghorn v souvislosti s případem Melchett versus Vatikán udělil, zcela nahý. V dopise stála následující slova:
Jestliže pan (2) John Lawson Particle bezodkladně odcestuje do Transylvánie jako vážený host hraběte Drákuly, aby byl jeho Excelenci po chuti jako právní konzultant, dostane se zmíněnému panu Johnovi Lawasonovi Particlovi odměny zcela mimo jeho očekávání. Na svou cestu se musí vydat zcela prost česneku, jakýchkoliv krucifixů, zrcadel či naostřených kolíků. Rovněž se mu zapovídá vyhledat si ve slovníku slovo „upír.“
Dopis se tedy zdál na první pohled zcela nevinný. Vzrušen z představy šance na uniknutí z Londýna utápějícího se v ponurém, srpnovém počasí, okamžitě jsem spěchal do páně Tulkinghornovy kanceláře.
Můj zaměstnavatel si dopis přečetl a (3) chvíli si mě zkoumavě měřil. Pak se mi podíval do tváře. „Vám na tom dopise nepřipadá nic zvláštního, pane Lawsone Particle?“
„A, také jste si toho všiml, pane? Té neortodoxní práce s interpunkcí v první větě? Ano, zajisté.“
„Ne, měl jsem na mysli,… ale nic. Vy tedy zamýšlíte vydat se na tuto sebev… chci říci nesporně zajímavou výpravu?“
„S vaším laskavým svolením, pane, odeberu se ihned domů, obléknu se, a vyrazím prvním vlakem z nádraží do Southamptonu.“
Čtyři dny nato jsem již stál před branou hradu Drákula, znaven a pokryt prachem cest. (4) Obezřetnost mi velela, abych na ni nedbal, pročež jsem byl zcela sám. Již se snášela noc, když jsem udeřil na masivní klepadlo přikuté na mohutných dubových veřejích, a byl jsem svědkem, jak se jeho zvučný tón v mnohonásobné ozvěně znovu a znovu odráží od ponuré masy hradních zdí. Po blíže neurčené době napjatého očekávání, (5) jehož skutečnou délku by nejlépe vystihlo snad jen otřepané klišé, se železná závora odsunula, brána se rozevřela a já se ocitl tváří v tvář Drákulovu sluhovi. (6) Zděšení, jenž jsem při pohledu na onu ohyzdně znetvořenou lidskou trosku pocítil, zůstane již navždy nesmazatelně vryto do knihy mé paměti. Načež se se ten obludný ošklivec uklonil, (6) posunul si na křivém nose brýle snad stejně ohyzdné jako byl on sám, a krákoravým hlasem se představil:
„Travolta, pane, k vašim nejponíženějším službám. Kdybyste byl tak ohromně laskavej a následoval mě, půjdu ohlásit pánovi váš dlouho očekávanej příchod.“
Když mě vedl spletitými hradními chodbami, nemohl jsem si nevšimnout, že (7) lokaj kulhá tak výrazně, až mi z toho vyrazil studený pot. Po chvíli jsme se ocitli před pokoji, pardon, v předpokoji, kde Travolta náhle zmizel, aby se za okamžik znovu objevil, tentokráte v doprovodu svého pána.
„Ah, pan Lawson Particle!“ zvolal hrabě. „Buďte vítán na hradě Drákula. Večeře se bude podávat za půl hodiny, pokud vám to konvenuje, račte se převléknout. Obchodní záležitosti necháme s vaším laskavým svolením na zítra. Travolta vás zavede do vašich komnat. Řekněte mi, jakou máte krevní skupinu?“
„E?“
„Ptal jsem se, jakou máte krevní skupinu?!“
„A“ řekl jsem. „B.“
Zatímco jsem se tedy převlékal, otázal jsem se Travolty na povahu oné Drákulovy záležitosti, ale sluha se jen přežehnal znamením kříže, a neřekl nic. „Otázal jsem se ho tedy, proč na hradě nejsou žádná zrcadla, ale (8) lokaj tentokrát učinil mnohem méně svaté gesto a nechutně si odplivl. Celá věc se mi jevila čím dál záhadnější. Nedokázal jsem si představit, jak bych mohl vydržet celý měsíc v domě bez zrcadel. (9) Hradní pán byl buď šílenec, nebo obojí.
(10) „K večeři s kápou, pane.“ Zamumlal Travolta, když jsme sestupovali po širokém schodišti.
„Kapoun, výtečně,“ odpověděl jsem radostně.
„Nikoliv, pane, hrabě trvá na tom, aby se jeho host při jídle halil kápou,“ odvětil ten ošklivec, a já se domyslel, že tím ve svém groteskním nářečí míní část oděvu. A krmě, která následovala, byla podobně pitoreskní, jako jeho výrazivo.
Onu noc jsem strávil ve své obludně rozlehlé ložnici pronásledován děsivými vidinami, do nichž zaznívaly tlumené kroky hraběte Drákuly bezcílně bloudícího po okolních chodbách.
(11) Vstal jsem brzy, provedl ranní toaletu, usedl na ni, a pak sešel dolů na snídani. Travolta mne informoval, že jeho pán se odebral na lože až těsně před svítáním a že mne bude očekávat ve své pracovně ne dříve než pozdě večer. Bylo to vskutku ponuré ráno a jediné rozptýlení, na něž jsem se mohl těšit, bylo úplné zatmění slunce, k němuž mělo dojít toho dne odpoledne. Když nadešel onen čas, sledoval jsem skrze začouzené sklíčko, jak se měsíční těleso pomalu nasouvá před sluneční kotouč a jak se povrch Země postupně halí do temnoty jako do pohřebního rubáše. Náhle mne vylekal zvuk kroků za mými zády. Ve světle svíce, kterou jsem předtím obezřetně umístil na stůl, jsem spatřil, že je to hrabě Drákula, můj klient. Zdál se poněkud rozrušen a měl jsem pocit, jako by mu z obou koutků úst visel kousek špagety či podobné těstoviny.
„A, pane Hrabě!“ zvolal jsem. „Čekal jsem vás až večer. Také se jdete pokochat tou podívanou?“
„Podívanou?“
„Zatměním slunce!“
Pohlédl z okna. „Zatmění slunce?“
„Ano, je to první úplné zatmění slunce, jaké jsem kdy viděl. Vzrušující, není-liž pravda.“
(12) „A kurva.“
„Je něco v nepořádku, pane hrabě?“
„Jak dlouho bude ještě trvat?“ vykřikl a já spatřil v jeho krvavě rudých očích záblesk strachu.
„Popravdě, právě končí,“ odvětil jsem. „Pohleďte, není to úžasné?“ otočil jsem se právě včas, abych ještě zahlédl, jak se měsíc od Slunce pomalu vzdaluje, načež se komnata znovu zalila denním světlem. „Už jste někdy viděl něco tak… pane Hrabě?“ Ale Drákula již odešel, zanechav na podlaze svůj plášť. Musel se vzdálit ve značném spěchu, neboť při tom nejspíš převrátil popelník. Již jsem ho nikdy nespatřil.
- I tipped the delivery boy generously out of the window…
- John Lawson – A British scientist, famous for his work on charged particles.
- He eyed me carefully. Then he looked into my face.
- Prudence demanded that I leave her behind, so I was alone. (Prudence is also a female name.)
- After what seemed a cliché, the door opened…
- Of all the hideous spectacles I have ever beheld, those perched on the top of his nose will remain forever pasted into the album of my memory. (Spectacle is also “a show.”)
- Pronounced limp, L-I-M-P
- He made the sign of the very cross indeed…
- The man was either mad or both. (Mad or what??)
- A cape on for dinner, sir.
A capoun, yummy! - I made my toilette, sat on it…
- Oh, shit