Nedávno jsem narazil na reklamní video
Hudson Valley Sudbury School.
To je v Americe, kousek nad New Yorkem. Přiznám se, že o téhle škole vím jen tolik, co o ní říkali její žáci v tom videu, ale jak jsem si tak její zásady procházel, byly mi povědomé. Protože na nich stojí moje vlastní učitelská praxe. Mám to popravdě jednodušší, protože jsem soukromý lektor a jak si budu učit, záleží jen na mě a klientovi. Nesedí na mě ministerstvo, školní inspekce ani ředitel. Pojďme se schválně těmi zásadami projít. Než budete číst dál, vězte, že jsem učil i na státních školách, takže vím, co čem mluvím.
Tak si poslechněme, co na tom videu říkají o Sudbury School její žáci, a porovnejme to s tím, jak to chodí v mé „škole.“
Představte si školu, která nemá třídy. No jasně, to je ta moje škola. Jsem lektor. Přijdu až za vámi, do vaší kanceláře, do vašeho domova. Nebo na váš Skype, pokud se vám kvůli mě nechce doma uklízet.
Představte si školu, kde se nepíšou písemky. No, to je moje škola. Jsem lektor. U mě písemky psát nebudete, pokud nebudete chtít. Písemky nepodporuju, mimo jiné proto, že je musím sám připravit a pak zase opravit. Jsem taky jednom člověk. Proč si přidělávat tolik práce s něčím, o co nikdo nestojí a co nikomu k ničemu není.
Představte si školu, kde nejsou domácí úkoly. No, to je ta moje škola. Jsem lektor. Úkoly nezadávám, já úkoly nabízím jako součást služeb mým žákům. Snažím se, aby byly zajímavé a přínosné, ale pokud na ně nemáte čas a náladu, je to vaše věc. Poznámky vám psát nebudu. Kdo by vám pak taky sebral kapesné a zakázal televizi? Vaše manželka? A navíc, já ty úkoly k ničemu nemám. Myslím, že žáci obecně musí mít pocit, že se učitelé domácími úkoly nejspíš živí. Proč by jinak byli tak nerudní, když je žák nedonese?
Představte si školu bez ředitele. No, to je ta moje škola. Jsem lektor. Jestli nemám k ničemu testy a úkoly, tak ředitele potřebuju ještě míň. Na co bych měl šéfa, který by mi říkal, jak a kdy a co mám učit? Děkuju, já si budu učit po svém, jak to vyhovuje mě a mým klientům.
Představte si školu, kde si najmete svého učitele. No, to je zase moje škola. Jsem lektor. Mí klienti si mě najímají a platí sami. Tolik, kolik se dohodneme. Bylo by fajn, kdyby se podle výše uvedených principů učilo i v oficiálním školství a takový komfort by byl dostupný všem. Státní školství je ale moloch a má velkou setrvačnost. Tyhle změny u nás čekejte tak za pět set let. Rád se budu mýlit, ale obávám se, že i to je ještě optimistický odhad.
Představte si školu, kde si žáci tvoří vlastní pravidla. No, to je zase moje škola. Můj žák zpravidla ví, co chce a jak to chce. A co nechce. Sedneme si a domluvíme se. Co umím, to mu splním. Pokud chce něco, co podle mě nedává smysl, tak mu to řeknu. Pokud na tom trvá, tak mu to dám, pokud to budu umět. A třeba zjistím, že měl pravdu.
Představte si školu, kde je v pořádku dělat chyby. No, to je moje škola. Jsem lektor. Tvrdím, že chyba je žákův kamarád. Žáka za chyby netrestám, za jeho chyby jsem mu vděčný. Jsou to pro mě i pro něj ukazatele cesty. Ostatně, kdyby byl dokonalý a chyby nedělal, k čemu by si mě taky najímal, ne?
Představte si školu, kde vyučování začíná, kdy si přejete. No, to je moje škola. Jsem lektor. Pojďme se domluvit. Kdy můžete vy, kdy můžu já. Pokud to bude technicky možné, tak si vyhovíme. (Tohle berte s rezervou, v noci spím a brzo vstávám nerad.)
Představte si školu, kde jediný člověk, který žáka hodnotí, je žák sám. No, to je moje škola. Nejsem váš soudce, jsem váš učitel. Budu vás učit, dokud se sebou nebudete spokojeni. A vy asi poznáte, kdy jste spokojeni, nebo ne?
Jak se vám ty zásady Hudson Valley Sudbury School líbily?
Opakuji, že přiznávám, že o té škole toho moc dalšího nevím, ale představuju si ji podobně jako tu z filmu „Summerhill.“ Zvláště pokud jste rodiče a bojujete se státním školstvím, určitě se na něj podívejte. Nejspíš dojdete k závěru, že tohle je škola spadlá z nebe a že tady, na Zemi, ve skutečnosti nikdy fungovat nemůže. Ale ona funguje, a to už od roku 1921.
Je v Anglii. Jasně. Země Mothy Pythonů, tam je možná každá ztřeštěnost. No, jen si to představte. Škola, kde si děti navrhnou a pak schválí vlastní školní řád? A když jim nějaké pravidlo přestane vyhovovat, tak si odhlasují změnu? Umíte si představit, kam by to mohlo vést? Když si člověk odmala zvykne, že má svůj osud ve vlastních rukách? Že si za své chyby může sám a že je může taky sám napravit?
Bojím se, že lektoři jako já, budou ještě dlouho učit dospělé to, co je nenaučilo státní školství, a dávat jejich dětem to, co jim nedává státní školství. Tedy pokud jim to opravdu nedává, protože zase nechci tvrdit, že všechny státní školy jsou strašné a učitelé na nich nemožní. Jen tvrdím, že ti dobří a skvělí jsou, jací jsou, nikoliv díky systému, ale jemu navzdory. Pokud máte dobrou školu a dobrou učitelku, budiž vám ze srdce přána. Mezi námi, i lektoři jsou jen lidi a hlupáci se najdou všude. Rozdíl je ten, že hloupého lektora vyměníte mnohem snáz než hloupou učitelku.
Odkazy na zmiňované video o Hudson Valley Sudbury School najdete zde:
A video s krátkou prezentací Summerhill School (V češtině)