Když jsem se před nějakou dobou pustil do osvětového procesu osvobozování výuky od tabuizovaných témat, respektive navracení těchto témat do výuky, netušil jsem, že jedno z nich se bude vracet znovu a znovu jako ten příslovečný bumerang. Pro ty, co jsou tu dnes prvně, tato tabuizovaná témata jsou Politika, Alkohol, Náboženství, Sex, Drogy, Ismy a Vepřové. Angličané pro ně mají zkratku PARSNIP. Více zde. Na téma drogy a alkohol se mi zatím nic napsat nepodařilo, ale náboženství se ne a ne nabažit. Asi si budu muset promluvit se svým rabínem.
Dobrá, pojďme to dnes pojmout jinak, třeba jako Umění a jeho svoboda. To je téma veskrze povolené. Nuže, umělecké dílo, které tu dnes přijde na přetřes je Poslední večeře, jak ji nenakreslil Michelangelo, z repertoáru nesmrtelných a nepřekonatelných Monthy Pythonů. Než se pustíte do sledování videa a následného plnění jazykových úkolů, protože určitě dáváte přednost aktivní účasti na výuce před bezduchým konzumním přístupem typu: „Tak se ukaž, kantore,“ tak tedy než se do toho poslechu pustíme, můžeme si prosvištět potřebná slovíčka v aplikaci QUIZLET.
Ale to můžete udělat i později, nebo vůbec, protože zde jste svými pány a neúpíte pod jhem autoritářského pedagoga, na jehož libosti závisí, co se bude a nebude dělat, respektive kdy.
Také bývá doporučováno, aby se studenti před započetím práce na probírané téma patřičně naladili. Takže se pohodlně usaďte, pusťte si trochu té renesanční hudby, nalijte si sklenku toskánského vína a projeďte si několik alb s reprodukcemi uměleckých děl Leonarda, Donatella, Michelangela a ostatních želvích mutantů.
Taky můžete na dané téma zapříst hluboký rozhovor s vaší školoupovinnou ratolestí, protože je šance, že to nedávno probírali a vědomosti o zmíněné době a jejím umění má v čerstvější paměti než vy. Jste-li nevěřící, nebo aspoň velmi vlažní a nepříliš informovaní věřící, neuškodí vygooglit si něco o tom, jak strávil poslední večer na svobodě a naživu Ježíš Kristus. Nic z toho není povinné, ale pokud si to chcete následnou humornou scénku vychutnat, je dobré vyzbrojit se nějakými znalostmi, protože pokud si nejste jisti, kolik klokanů se v tomto biblickém výjevu tradičně zobrazuje, nemuselo by vám to přijít až tak vtipné, což by byla škoda.
Jako další krok doporučuji seznámit se s kontrolními otázkami, abyste věděli, nač se při poslechu soustředit, pokud toho budete aspoň rámcově schopni, v závislosti na množství toskánského a kvalitě vašeho smyslu pro humor. Obého doporučuji s mírou, protože když se člověk válí pod stolem kvůli přemíře toho či onoho, jde úroveň poslechových dovedností rapidně dolů. Ale jak říkám, je to skoro celé jen na vás.
Tak tedy ty kontrolní otázky:
- When did Michelangelo return to Florence?
- How long did it take him to paint the Last Supper?
- Which animal did the Pope miss?
- How many apostles are there in the picture?
- Why did he paint so many of them?
- Why does he suggest a different name for the painting?
- What upsets the Pope the most about the picture?
- Can you name a few anachronisms that occur in the sketch?
Poté, co jste poslech dokončili a utřeli rozlité toskánské, můžete si jednak zkontrolovat správné odpovědi, a také pustit si celou tu bžundu ještě jednou, tentokrát s jejím přepisem, který naleznete pod ikonou klokana. A aby to nebylo až tak jednoduché, některá slova jsem vymazal, abyste si trochu pocvičili zase jiných druh poslechových dovedností. Řešení tentokrát naleznete přímo pod textem, abyste to měli jednodušší. Můžete klidně i podvádět a nakukovat, ale k čemu vám to pak bude, to vážně nevím. Nuže, směle do toho.
Pokud vás toto poslechové cvičení zaujalo, na mém blogu jich najdete ještě celou řadu, pro snadnější hledání doporučuji pátrat v kategorii tasks. Jestli jste dospěli k potěšitelnému rozhodnutí užívat si podobných poučných taškařic častěji, rád vás uvítám v řadách mých pravidelných studentů, ale zde bych radil neotálet, protože řady to jsou početné, zatímco já jsem sám.
*Pozn.aut: Po zdrcující kritice osoby blízké, která si nepřeje být jmenována, uvádím některé zpřesňující informace, které mohou mít zásadní význam pro celkové pochopení skeče v jeho historicko-kulturních souvislostech a tudíž i na výsledný humoristický požitek.
Zobrazená scéna vychází z notoricky známé konfliktní povahy vztahu renesančního umělce Michaelangela di Lodovico Buonarottiho a tehdejšího papeže Klimenta VII. Ten tohoto umělce pověřil mimo jiné vyhotovením malby na stropě Sixtinské kaple, nicméně do práce mu neustále kafral, což génia dráždilo. Napětí mezi oběma osobnostmi dosáhlo vrcholu, když byl Michaelangelo pověřen vyhotovením díla s tématikou Poslední večeře Páně. Zda umělcův pohár trpělivosti se Svatým otcem přetekl či naopak Svatý otec již neměl nervy na svéhlavého umělce, to mi želbohu není známo, leč výsledkem je, že toto dílo nakonec vyhotovil jiný génius, jistý Leonardo da Vinci. Zda méně kontroverzním způsobem, to ponechávám na laskavém zvážení všech znalců konspiračních teorií. Pro úplnost dodávám, že tato freska-nefreska, protože ji mistr maloval do suché omítky, se nenalézá v Římě, alebrž v Miláně, a to v reflektáři dominikánského kláštera u kostela Santa Maria della Grazie.
Tak, doufám, že nyní se pobaví už i ti, kterým to zas tak směšné nepřišlo.
