V nadcházejících měsících zaplaví náš knižní trh dílko z romantického pera Christi Caldwellové, jenž se bude nejspíš jmenovat Osamělý vévoda, nebo tak nějak. V kostce se v něm dočtete, jak by ve viktoriánské Anglii neměly probíhat námluvy. Protože kdyby někdo napsal, jak by ty námluvy probíhat měly, umřel by čtenář nudou dřív, než by nápadník uzřel byť jen kotník milované bytosti.
Tato nová kniha, vzešlá ze zmatených pubertálních fantazií jinak zralé autorky a krve, utrpení a šílenství překladatelova, je tím pravým romantickým dílem pro vás, pokud:
…máte jemnou, citlivou duši, milujete radostný zpěv ošklivých káčátek měnících se v labutě a pokud toužíte číst o tom, jak odvážná, chytrá a čistá dívka přemůže s nepatrnou pomocí svého milého dvojici lupičů.
…toužíte číst o viktoriánské dámě, která si váží tvrdé práce svých sluhů a na svém bohatém, urozeném vyvoleném obdivuje především jeho drsné ruce, které si pořídil tím, že si sám seká dřevo na podpal.
…pokud hluboko ve svých citlivých srdcích věříte, že láska je silnější než posttraumatický stresový syndrom, a že košatě popsaný vnitřní svět hrdinů a jejich spletité duševní pochody bohatě kompenzují místy poněkud rozpadající se svět vnější, v němž občas přestávají fungovat zákony časoprostoru.
…pokud věříte, že černá je totéž co bílá. A taky pokud věříte v mocnou literární magii, která dokáže jedním odstavcem smést celou předchozí myšlenku knihy, která se znovu a znovu opakovala na třech stech stránkách. A navíc tak učiní svým způsobem geniální myšlenkou, že zářivá, nekonvenční osobnost hrdinky nejlépe rozkvete a zazáří, pokud bude odeslána na čtyři roky do vyhnanství viktoriánské internátní školy, jejímž posláním je pod vedením sadistické vyschlé harpyje zadupat do země vše, co se vzpěčuje dobové morálce.
Budete doslova ryčet blahem, jste-li nadšení cimrmanologové a jste obeznámení s mistrovou frustrační kompozicí spočívající v neustálém střídání prvku očekávání a prvku zklamání. Ta se ostatně stále zrychluje do té míry, že si ke konci budete chtít vypláchnout oči savem a vystřelit mozek z hlavy.
Poslední věc… měli jste to taky tak, že jste si u dobré knížky přáli, aby nikdy neskončila? Tak tahle sice až tak dobrá není, ale tohle přání vám (skoro) splní. Nebo aspoň budete mít ten dojem. Já ho při překládání určitě měl.