Dnešní blogový příspěvek je trochu netypický, protože výuky jazyků se týká opravdu jen velmi okrajově. I když jak se to vezme. Kdo jste dělali nějaké mezinárodní jazykové zkoušky, víte, jak vypadá sekce testu zaměřená na čtení. Zkoumá, zdali je zkoušený schopen odlišit v textu fakta od názorů a různých stupňů pravděpodobnosti. Věci typu: „To auto je zelené.“ (Fakt) „A to auto by mohlo být zelené.“ (Názor). Podrobněji o dané problematice zde. Ale jeden nemusí být nutně mistrem analýzy diskurzu, aby mu určité věci byly podezřelé. Často úplně stačí obyčejné kritické myšlení, o kterém se šířeji rozepisuji třeba zde. Všechno tohle se může náramně hodit, když na vás z hlubin internetu znenadání vybafnou všelijaké podivnosti.
Článek, který na mě tuhle zákeřně skočil z facebooku, se týká, mimo jiné, uprchlíků. Po přečtení tohoto příspěvku si ho určitě dokážete vygooglit sami, budete-li mít pocit, že na to máte žaludek. Já tu odkaz uvádět nebudu, abych to svinstvo aktivně nešířil dál. V kostce je o tom, že Arabské Emiráty uprchlíky nepřijímají, že AE jsou země bezpečná a že homosexuálové tam nesmí nikomu vnucovat svou orientaci. A ještě o tom, jak je muslimská kultura neslučitelná s naší.
Tak si to pojďme rozebrat.
Hned v titulku se píše, že Emiráty nechápou, proč Evropa otevírá své dveře zločincům a vrahům. Je svým způsobem fascinující, že do jediné, úderné věty se dá vecpat takové množství manipulativního obsahu, ale když na něj chcete poukázat, potřebujete aspoň odstavec možná dva i tři. A kdo má dnes čas číst a zamýšlet se. Ale pokusme se.
Máme tady směs tří výroků, jednoho pravdivého, jednoho lživého a jednoho neověřitelného. Jako celek je to formulováno tak, že to člověka zvedne ze židle a od plic si zanadává na ten do nebe volající, s prominutím, bordel. Takže ty tři výroky:
- Do Evropy přicházejí imigranti.
- Všichni jsou krvelační zločinci.
- Emiráty nad tím jen kroutí hlavou.
Skutečnost je taková, že uprchlíci přicházejí z různých důvodů. Někteří proto, že jim jde doma o krk. Jiní proto, aby si vydělali. A určitě tam budou i tací, co sem jdou primárně šířit zpolitizovanou verzi své víry. Asi jako kdysi křesťanští misionáři do Afriky, jenže po svém. Nicméně autorka je všechny šmahem označí za vrahy a zločince. Tedy ona ne. Chraň bůh. To Arabské Emiráty.
Ano, mezi uprchlíky jsou určitě i zločinci. Netroufám si odhadnout jaké procento či promile, ale pokud existuje způsob, jak vymýtit zločin, tak ho lidstvo dosud neobjevilo. Nikdy, nikde, za žádného režimu. Zločinci a násilníci jsou ve státech, kde po odsouzení jdou na chvíli do luxusního vězení s veškerým komfortem, jsou i tam, kde je střílejí rovnou na ulici a bez soudu. Byli. Jsou. Budou. Jsou místní i přišedší. Černí, bílí, žlutí a možná i zelení. Jsou to lidé vzdělaní a kultivovaní, jsou to odpudlivé špinavé existence se zanedbatelnou inteligencí, jsou to tátové od rodin, jsou všech věkových skupin. Nepoznáte je. Teda vy ne, autorka zjevně ano. Stačí, že je to uprchlík a je to automaticky vrah a násilník. Mimochodem, všimli jste si, kolik politiků za posledních dvacet let, dávno před uprchlíky, si vybudovalo politickou kariéru na hesle:
Ochraňme naše ženy před sexuálním násilím?
Jmenujte mi prosím jednoho. Jediného. Odkudkoliv. Myslíte, že by to bylo tím, že před uprchlíky ke znásilněním nedocházelo? Nebo že je přijatelnější, když někoho napadne místní, dokonale bílý a kulturně stejný člověk? Nebo to prostě jen nebylo tak… politicky zajímavé? A proč je politicky zajímavější, když se takového zločinu dopustí uprchlík? Když se člověk podívá po našich ústavních činitelích, a zdaleka nejen našich, tak si říká, že kdyby žádní uprchlíci nebyli, asi by si je museli vymyslet. Anebo vyrobit.
A AE nechápou, proč je sem pouštíme. Autorka sice neuvádí zdroj tohoto tvrzení, třeba rozhovor s tiskovým mluvčím prezidenta AE, protože dost možná žádný takový zdroj neexistuje. Pisatelka už prokázala, a ve svém článku ještě párkrát prokáže, že pojem pravda chápe opravdu hodně volně. Její výrok je formulován tímto způsobem ne proto, že by nutně vycházel z osobní zkušenosti, ale proto aby apeloval na emoce spíše než na logiku. Když někdo vrtí hlavou nad mým jednáním, vzbuzuje ve mě pocit, že jsem hlupák, protože nevidím něco, co je jemu naprosto jasné. Autorka tím čtenáře manipuluje k tomu, aby její tvrzení přijal pokud možno bez přemýšlení. Ale, upřímně, umím si představit, že místní potentáti to opravdu nechápou. Tady jsme ovšem u něčeho, čím se lidé jako paní autorka rádi ohánějí. Našimi hodnotami, respektive jejich ochranou. Před těmi barbary. Neslučitelnými. Cizími. Jinými. Fuj.
No, tak ty naše hodnoty. Evropa je založená na křesťanství. To je fakt i u nás, údajně nejvíce ateistickém státě kontinentu. Nemusíte být věřící, ale kolem nějakého kostela chodíte určitě denně. Když vás něco naštve, utrousíte něco jako sakra, ježišmarja či kristepane. Slavíte vánoce a velikonoce a máte jakés-takés povědomí o morálním kodexu Desatera. I když ho třeba celé dohromady nedáte. Určitě si taky vzpomenete na několik Ježíšových ponaučení.
Kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Milujte své nepřátele. Co jste tomu nejmenšímu učinili, mně jste učinili. Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Vidíte, a to taky nechodím do kostela. Tak tohle jsou naše hodnoty. Na tom stojíme. Ne vždy a ne všichni do stejné míry, ale všichni víme, že máme pomáhat lidem v nouzi, chránit vdovy a sirotky, rozdělit se s potřebným a odpouštět si. Když už pro nic jiného, tak proto bychom měli pomáhat uprchlíkům. Jsou v nouzi, jde jim o krk a my jim pomoci můžeme. Čechům bylo takto v minulosti pomoženo nejednou. Po Bílé hoře. Po Únoru 48, po Srpnu 68. I když by je Evropa mohla snadno vnímat jako podezřelé elementy. Barbary. Buřiče. Radikály. Potenciální agenty cizí mocnosti. Pokud AE opravdu nechápou, proč Evropa přijímá lidi, které z jejich domovů často vyhnala válka, je to asi jejich kulturou a jejich hodnotami, které jsou s těmi našimi neslučitelné, jak autorka mnohokrát zdůrazňuje.
Než mě nazvete Sluníčkářem, Vítačem a nevím jakou nálepkou ještě, vězte, že mám za to, že příchozí je samozřejmě nutno v mezích možností prověřit, porušování našich zákonů trestat, třeba i vyhoštěním, a dát příchozím najevo, že jsou u nás jen hosté a pokud tu budou, bude se od nich čekat respekt k naší kultuře a hodnotám. Tečka. Ne, není to dokonalé. Zločinům to úplně nezabrání. Jedinou alternativou je postavit zeď. Ale krást, vraždit a znásilňovat se bude dál. Jen pachatelem nebude Mohammed ale Lojza odvedle, jestli je vám to nějakou útěchou. Mělo by být, protože za tuhle útěchu zaplatíte vlastním svědomím.
Tak to vidíte. Autorka si napíše jednu větu, člověk se spravedlivě naštve na tu naivní Evropu, ale kdo z vás to dočetl až sem?
Kdybych měl rozebrat celý ten článek, měl bych dost materiálu na hodně slušnou seminárku o dezinformacích, pokud ne přímo na diplomku, takže už jen letecky k těm homosexuálům, kteří nám vnucují svou orientaci. Prosím vás, znáte někoho, jediného člověka, kterého by homosexuál nutil, aby změnil svou orientaci? Pokud někdo moc dobře ví, že to prostě nejde, tak jsou to právě gayové. A právě oni mají často osobní zkušenost s touto snahou ze strany majority. Vsadím se, že aspoň v AE určitě.
Autorce vadilo, že gayové dávají ostentativně najevo svou orientaci. Jako že se bujaře producírují po ulicí a dělají na veřejnosti kdovíco. Z toho nejsem upřímně řečeno taky dvakrát nadšený, ale chápu, že když někdo sedí celý život zavřený v temné kobce a pak ho pustí na rozkvetlou louku, bude křepčit jako blázen a vůbec se chovat… neumírněně. V porovnání s těmi, co na té louce žijí celý život a o té temné kobce třeba ani neslyšeli. A zase. Ne že by mezi homosexuály neexistovali perverzní sexuální násilníci. Ale ti jsou všude. A nebezpečného zvrhlíka rozhodně nepoznáte podle toho, jestli se hlásí k tomu, že má rád muže, ženy nebo obojí.
Posledním bodem programu je sám zdroj tohoto článku a jeho autorka. Kdyby vás zajímalo, odkud se tahle perla žurnalistiky vynořila, tak z „svobodných novin.eu“ které
„…poskytují zprávy bez cenzury a které vám řeknou to, o čem se ostatní bojí mluvit. Co vám zatajují.„
Pokud vám tohle v hlavě nespustí výstražný majáček, tak už nic. Autorka se jmenuje Nela Lisková, a ve svém profilu pod článkem samotným o sobě hrdě prohlašuje, že je představitelkou Rady Národní Domobrany a honorární konzulka Doněcké republiky. To je ta část Ukrajiny, která bojuje se zbytkem Ukrajiny, v čemž rozhodně, ale rozhodně nehraje vůbec žádnou roli Rusko. Je trochu zvláštní jak může mít Doněcká republika v ČR jakékoliv diplomatické zastoupení, když ji ČR – ani žádná jiná země zastoupená v OSN – neuznává, ale co já vím o mezinárodním právu. Viděno touto optikou začínají leckteré pasáže dávat větší smysl. Obdiv k pořádku skrze tvrdé zákony, homofobie a podsouvání myšlenky, že Evropa je slabá a evidentně čeká na to, až tu někdo přijde udělat pořádek. Tak nějak bratrsky. Tradičně.
Ale abychom představení paní autorky ukončili pozitivně, tak ona sama, byť jí Emiráty imponují pořádkem tvrdé ruky, heterosexuálním a tradičním pojetím rodiny, rasovou čistotou a přátelskou atmosférou, neopomene rovněž zdůraznit, že je dcerou naší evropské kultury, rozdíl mezí ní a muslimy je propastný, jí osobně gayové nijak nevadí a na pláži sama ráda někdy provokuje titěrnými bikinami. Ne ovšem v Emirátech, protože ona jejich kulturu naprosto respektuje. Tak.
Krásný článek. Pravdivý. Fakt.