Posledně, v článku O angličtině, dějepise a světlé budoucnosti, jsem přišel s bláznivou myšlenkou, že současný neuspokojivý stav věcí vezdejších by mohl souviset s nedostatky ve školní výuce angličtiny a dějepisu. A že by bylo záhodno změnit obsah výuky i její způsob tak, že by se místo pravěku, husitství a Karla IV věnovalo víc prostoru moderním dějinám, řekněme od 1. sv. války dále, přičemž důraz by neměl být jednostranně zaměřen na biflování letopočtů a abstraktních akademických frází typu „rozkvět řemesel a vzrůstající moc městské buržoazie“ ale spíše na pochopení, diskusi, přemýšlení, argumentaci, vyjadřování informovaných názorů, oponování názorům nepodloženým a podobně.
K tomu mě vedla smutná skutečnost, že dnešní mládež chodí, či brzy půjde k volbám s myslí plnou polopravd, lží a prázdných míst ohledně historie bezprostředně související s přítomností, a tedy snadno ovlivnitelná manipulátory všech barev politického spektra. Ostatně, abychom se pořád neotírali o tu mládež, ani starší generaci by menší aktualizace historických vědomostí rozhodně neuškodila. Jako vhodná témata pro takové večerní opravné kurzy dějepisu by se nabízela role SSSR v rozvoji vojenského potenciálu nacistického Německa, demýtizace tzv. Vítězného února, události roku 1968, ale abychom se pořád nebavili jen o Velkém bratrovi, třeba i okolnosti vzniku ČSR, které také úplně neodpovídají tomu, jak si tuto dějinnou událost idylicky malujeme.
Bude proto asi působit trochu zvláštně a nekonzistentně, když teď prohlásím, že kromě moderních dějin, které se nás bezprostředně dotýkají, bych v dějepise nechal období pozdní doby bronzové ve Středomoří, Africe a na Středním východě. Je totiž docela dobře možné, že tato tři a půl tisíce let vzdálená epocha nabízí k poučení a zamyšlení nečekané paralely se současností. A protože jsem lektor angličtiny, uvidíme, jestli se mi tohle nosné téma podaří nějak napasovat i na můj obor.
Když jsem se tuhle toulal džunglí Youtube, zamořenou veselými záběry domácích zvířátek, zlomyslnými vtípky zlých výrostků a nekonečnými herními videi v podání obrýlených a pobledlých pubošů, došel jsem po dlouhém putování a intelektuálně již zcela vyhladovělý do oázy záznamů přednášek doktora Erika Clinea. Tento pan historik a archeolog dlouze, leč poutavě a leckdy vtipně hovořil na téma zhroucení starověkých civilizací Chetitů, Asyřanů, Minojců, Mykéňanů a Egypťanů. Pokud si stejně jako já řeknete, že o téhle době víte úplné kulové, budete možná stejně jako já překvapeni, když uslyšíte jména a události, které vám budou znít povědomě. Do tohoto období totiž patří jména osobností jako egyptská královna Hatšepsut, kacířský faraon Achnaton, jeho krásná paní Nefertiti a syn Tutanchamon, stejně jako velký válečník Rameses III. Z mimoegyptských jmen pak třeba babylonský Chamurabi, ano, ten s tím zákoníkem plným pravidel typu oko za oko, zub za zub. Z událostí pak můžeme zmínit bitvu u Kadeše, Trojskou válku, exodus Židů z Egypta, pokud k němu ovšem došlo, invazi Mořských národů a podobně. Myslím, že každý z nás aspoň o něčem z toho slyšel, akorát nám to nikdy nikdo nedal do souvislostí a nevysvětlil, co to má společného jedno s druhým a hlavně se současností.
Podle Erika Clinea šlo v podstatě o takovou miniglobalizaci ne nepodobnou té dnešní. Všechny výše zmiňované civilizace byly navzájem propojené skrze obchod a diplomacii, čile se stýkaly a ovlivňovaly jedna druhou na všech možných úrovních, uzavíraly mezinárodní smlouvy, koalice jedněch proti druhým, uvalovaly na sebe obchodní embarga, vyměňovaly si diplomatickou poštu, vedly spolu války a podobně. Tak jako se dnešní mezinárodní obchod točí kolem ropy, tehdy byly v kurzu cín a měď, kvůli výrobě bronzu. A tak si tam vesele žili pár set let. A pak najednou konec. Rychlý, brutální a dosti definitivní. Následovaný dobou temna. Když se kouř trochu rozptýlil, vynořily místo mocných říší mnohem izolovanější a menší státečky doby železné, po někdejším rozkvětu zbyly jen pověstmi opředené kolosální ruiny na Krétě a v Mykénách, hliněné tabulky s klínovým písmem, které už nikdo nedokázal přečíst a zmytizované příběhy o tom, jak si to chrabří Řekové kdysi vyříkali s Trójany.
Erik Cline se, stejně jako mnoho jeho učených kolegů před ním, zamýšlí nad příčinami tohoto kolapsu, a právě zde se nabízejí ty slibované paralely: klimatické změny, hladomory, masová migrace, závislost na strategických surovinách, abychom jmenovali aspoň některé. Podobnost s našimi časy je nabíledni. Ovšem zatímco staří Asyřané a Babyloňané neměli tušení, co se to děje a mohli nanejvýš obětovat bohu deště nějakou tu pannu, naše civilizace přece jen disponuje většími znalostmi i možnostmi. Teď ještě aby své úsilí napnula tímto směrem, ačkoliv na určité úrovni dokážu pochopit, že snižování emisí skleníkových plynů a recyklace odpadu není zdaleka tak zábavná jako řešit problém komu patří Jihočínské moře a jak obnovit Sovětský svaz.
Jak to všechno souvisí s angličtinou? Minule bylo také naznačeno, že jazyk by se neměl vyučovat jen jako ryze akademická mentální gymnastika, v niž vrcholoví borci dosahují nejvyššího bodového ohodnocení v gramatických testech, ale měla by se provozovat jako zcela praktická záležitost. Mým koníčkem je historie, a díky velebenému i zatracovanému, nicméně obecně dostupnému Youtube, jsem si mohl celkem snadno najít povídání o tom, co mě zajímá. Není třeba zdůrazňovat, že výběr českých videí není ani zdaleka tak košatý jako těch anglických. Navíc takové video si můžete velice dobře užít třeba při žehlení a podobných domácích kratochvílích, které skutečně nekladou na duševní procesy nijak přemrštěné nároky. Navzdory akademickému tématu nemusí být podobná videa nutně ani příliš náročná na slovní zásobu. Tutanchamon se řekne česky stejně jako anglicky a výrazivo typu: diplomacy, climate change, migration, collapse of civilisation, world trade network a military campaign je ve své valné většině zcela mezinárodní a s trochou fantazie snadno přeložitelné i pro nepříliš pokročilé studenty.
Navíc, a to bych taky zdůraznil jako důležitý pilíř podpory jazykové výuky, nemusí a snad by ani nemělo, zůstat jen u toho poslechu. Kupříkladu páně Clinova asi hodinová přednáška ve zkratce shrnuje knihu „1177BC, the year the civilisation collapsed,“ kterou na toto téma napsal, a kterou si můžete snadno koupit na Amazonu, aniž by vám udělala kdovíjakou díru do peněženky. A co vám potom brání napsat krátké shrnutí hlavních myšlenek nebo polemickou úvahu na dané téma a nechat si svůj výtvor okomentovat svým učitelem/lektorem angličtiny. Určitě bude rád, že má tak pilné studenty a rád oželí trochu toho volného času. Já to pro své studenty dělám běžně – a to v ceně běžné výuky. Pro ostatní za drobný poplatek v závislosti na délce textu. Více informací zde. Tímto způsobem si tedy procvičíte poslech mluveného slova na téma, které vás zajímá, doplnit si to můžete čtením knižní verze téhož, na což můžete dále navázat vlastním psaným textem s možností zpětné vazby od vašeho učitele. Mí pravidelní čtenáři navíc dobře vědí o aplikaci QUIZLET, která vám umožní vytvořit si zdarma vlastní sadu slovíček na libovolné téma, kterou s vámi následně procvičí. Více informací v mém článku „O důvodech a řešeních.“
Všechno výše zmíněné se samozřejmě nemusí nutně vztahovat k archeologii, lingvistice či jakémukoliv jinému akademickému tématu, ale prakticky k čemukoliv, co vás osobně zajímá. Tímto způsobem přestanete být jako student pouhým konzumentem výuky, kterou si pro vás připravil a kterou vás po lžičkách krmí váš učitel, ale vezmete své učení více do vlastních rukou. Jsem přesvědčen, že vás bude jednak více bavit a jednak bude pro vás i přínosnější, než kdybyste jen chodili do kurzu a čekali, co vám to dá a jestli něco. Do kurzu samozřejmě choďte, ale neomezujte se jen na něj. Když to tak bude dělat dost lidí, bude na světě líp. Uvidíte.