Autoři jazykových učebnic obvykle dodržují zásadu nezařazovat do kurikula témata PARNSIP. Politics, Alcohol, Religion, Narcotics. Sex, Isms and Pork. Já jsem člověk od přírody svobodomyslný a cenzura se mi příčí. Ostatně, hodiny jazyků mají být o komunikaci, a kontroverzní témata dovedou rozproudit debatu jako máloco jiného. Pokud jste zastánci filosofického směru, který tvrdí, že do učeben a učebnic patří jen témata bezpečná, nekontroverzní a nejlépe se netýkající vůbec ničeho kromě počasí, asi byste měli čtení včas zanechat, než zjistíte, že i učitel může mít názor.
Dnes si vezmeme na paškál nepřímou řeč, neboli REPORTED SPEECH. Lidem s naší historickou zkušeností není zcela neznámá temná postava udavače, této hyeny v lidské podobě, která za příslib jakýchsi výhod ze stran zvrhlého režimu špicluje své bližní a pak na ně donáší orgánům represivního aparátu. Představme si tedy, jak by si tento nohsled zpuchřelé státní zvůle počínal, kdyby měl svá hlášení o činech a slovech svých obětí psát v angličtině. Což je, uznávám, nepravděpodobné a nepraktické zároveň, poněvadž kopie těchto lejster by s větší pravděpodobností mířily na východ do krvavých spárů KGB než na západ k rukám kolegů slavného 007. Nepravděpodobné, a s přihlédnutím k jazykovým schopnostem jednoho z těchto tvorů, který se v současnosti honosí vysokou ústavní funkcí v naší těžce zkoušené vlasti i svým zvráceným způsobem komické, ale proč nedržet prst na tepu doby. Ví Bůh, že je dost nemocná a kontrolovat jí puls je asi nezbytné.
Protože je angličtina citlivější na časovou logiku událostí než čeština, musíme si při komunikaci se syny a dcerami Albionu dávat pozor, abychom je neuváděli v omyl a zmatek.
Řeknu příklad: Náš udavač, nazvěme ho třeba Alois Bubák, prostě AB, sleduje setkání dvou nepřátel režimu. Jeden z nich, dejme tomu Mikuláš Chvilka, mluví se svým přítelem z disentu, Davidem Průhledným, o významném státním funkcionáři, Miloušovi Zmazaném.
Mikuláš Chvilka říká:
„MZ byl na mordorské ambasádě.“ (MZ was at the Mordor Ambassy.)
„Spolupracuje s nimi.“ (He collaborates with them.)
„Tohle bude problém.“ (It will be a problem.)
Copak si asi AB, ukrytý za smradlavou popelnicí, jak se na správnou krysu patří, zapíše do svého deníčku udáváčku? Jak jsme již řekli, jazyk pana AB jest sám o sobě šifrou, které pravděpodobně dokonale rozumí jen on sám, ale zkusme se ponořit do jeho zvrhlé mysli a přeložit si ta slova do angličtiny.
MCh said to DP that MZ had been to the Mordor Ambassy.
He claimed that MZ collaborated with Mordor.
He insisted that it would be a problem.
Tím, že slova neuvádí v přímé řeči, ale uvozuje je výrazivem typu „Řekl, Tvrdil, Trval na tom, že…“ nám pan AB zadělal na překladatelský problém. Obě půlky souvětí spolu totiž musí ladit.
Pan Zmazaný byl na ambasádě dříve, než to pan Chvilka sdělil panu Průhlednému. A proto je nutné, aby se tento časový vztah odrážel i ve zvolených časech gramatických. Jelikož „He said“ je čas minulý, musí pan MZ být na ambasádě v čase minulejším než minulý, aby to stihl dřív. Tedy v čase předminulém. Proto „had been.“
Pan Zmazaný spolupracuje s Mordorem i ve chvíli, kdy to pan Chvilka tvrdí, jde tedy o události probíhající paralelně, ve stejné časové rovině. Proto je vyjadřuje stejný čas. V tomto případě minulý, protože „He claimed“ je taky čas minulý.
A problém to bude v budoucnosti, tedy z pohledu rozhovoru obou disidentů, protože pro čitatele té zprávy ukrytého kdesi v temných kobkách Barad Dur to může být už třeba minulost, protože než se to po panu AB přeloží, chvíli to potrvá. Jde tedy o budoucnost v minulém kontextu. Jakási minulá verze času budoucího. Čas budoucí se v angličtině vyjádří slůvkem WILL, jehož „minulost,“ lingvisté prominou, zní WOULD.
Z pohledu češtiny si všimneme, že se nám všechno hezky posunulo o jeden čas zpátky. Přítomný v češtině do minulého v angličtině. Minulý pak do předminulého a WILL do WOULD.
Ale pánové spiklenci mluví dál a okousaný pahýl tužky se ve zpocených pařátech AB kostrbatě kmitá po papíru. Pan Chvilka dává panu Průhlednému pokyn.
„Řekni to všem, Davide!“ (Tell everyone about it, David!)
Gramaticky vzato imperativ, tedy rozkaz. Jak by si to AB skutečně zapsal, pokud toto umění skutečně ovládá, na což se názory různí? Takto:
MCh told DP to tell everyone about that.
MCh řekl DP, aby o tom pověděl všem.
Prostě by změnil rozkaz na infinitiv. Jednoduché, to by snad zvládl i on.
Ale hovor se vede dál, a tentokrát se AB zapotí, protože DP klade otázky. Ajajaj.
„Víš to jistě?“ (Do you know it for certain?)
„Opravdu tam byl?“ (Was he really there?)
„Co na to řeknou lidi?“ (What will the people say about it?)
Bude to trochu složitější, ale klid, to zvládneme. Zaprvé, s gramatickými časy se stane totéž, co ve větách oznamovacích. Totéž posouvání, tatáž synchronizace časových rovin. Ale uvědomte si, že pan AB se svých šéfů na nic neptá. Na to je v tuto dobu ještě moc malý pán. Jeho hvězdná chvíle teprve přijde. On jim OZNAMUJE, co za tou popelnicí vyslechl. Musí tedy eliminovat otázku. Pan AB je pravděpodobně zvyklý eliminovat lecco a leckoho, zrušit otázku nebude pro to, co má místo svědomí, vůbec žádný problém. Takže si nasliní tužku a sesmolí toto:
Mr. Průhledný asked Mr. Chvilka if he knew it for certain.
Pan Průhledný se pana Chvilky zeptal, jestli to ví jistě.
He asked him if he had been there.
Zeptal se ho, jestli tam byl.
He wondered what the people would say about that.
Zajímalo ho, co na to řeknou lidi.
Otázky se v angličtině vyjadřují buď přehozením slovosledu podmět – předmět (Are you? Can you?) nebo použitím pomocného slovesa (Do, Did, Will) Otázka se tedy nejlépe eliminuje, použije-li se slovosled a stavba věty OZNAMOVACÍ.
Studenti se mě v této chvíli zpravidla ptají, jestli je to opravdu nutné, (je) a jestli to platí úplně vždycky (ne). Neplatí to tehdy, pokud se mluví o tzv. věčných pravdách, či o tom, co my za věčnou pravdu považujeme. Například:
Galileo said that the Earth rotates.
Galileo řekl, že Země se točí.
Nikoliv „rotated“ protože ona se točila dávno předtím a bude ještě dávno potom, co inkvizice přinutí Mistra odvolat, nepochybně s pomocí usvědčující důkazů o jeho kacířství, které jí poskytl některý z předchůdců páně Aloise Bubáka.
Kromě těchto velkých, zdaleka viditelných změn v časech, je dobré provést ještě pár změn kosmetických u jistých výrazů. Tak se doporučuje nepoužívat
Yesterday nýbrž The day before
Today nýbrž That day
Tomorrow nýbrž The following day
…a podobně.
Trochu pozornosti si zaslouží i uvozovací slovesa. Nejprofláknutější jsou SAY, Tell a Ask. Rozeberme si je.
Say se používá především tehdy, když kladem důraz na to CO se říká, a KOMU je relativně méně podstatné
Say st to sb, (říct něco někomu.)
AB said the information to his superior.
Say that… (říct, že…)
AB said that Mr. Chvilka was corrupted.
Tell to má naopak, primární je KOMU a až pak CO
Tell sb about st (Říct někomu o něčem)
AB told his superior about the secret meeting.
Tell sb that… (Říct někomu, že…)
AB told his KGB contact that Mr. Chvilka had talked to somebody.
Tell sb to do st (Říct někomu, aby něco udělal)
KGB told AB to track Mr. Chvilka.
Ask funguje podobně jako TELL a uvozuje buď otázku nebo žádost
Ask sb if/when/what (Zeptat se někoho, jestli/kdy/kde)
AB asked his superior if he should eliminate Mr. Průhledný.
Ask sb to do st. (požádat někoho, aby…)
Mr. Chvilka asked his friend to tell everybody about it.
To by bylo asi tak úvodem vše. Doufejme, že přijdou veselejší časy, kdy mě budou napadat pozitivnější příklady v optimističtějším kontextu. Pokud nechcete, aby vám tyto budoucí, radostnější články unikly, pověste se mi na paty na mém fcb.
