Dle titulku je dnešní blog primárně o skotském sarkasmu, respektive třešnička na dortu na jeho konci je o skotském sarkasmu. Pokud vám tedy jde hlavně o sladké ovoce, následujících pár odstavečků rovnou skočte. Stále tím prospějete své angličtině, procvičíte si poslechové dovednosti, naučíte se pár nových slovíček, imunizujete se proti skotskému přízvuku a dobře se zasmějete. Ovšem, pokud tak učiníte, možná i o něco přijdete, a to o potenciální odpověď na otázku PROČ, proč po x letech školní docházky a kdoví kolika letech kurzů cizího jazyka zhusta nemáme pocit, že ho konečně UMÍME.
Otevřeme si průměrnou učebnici jazyka. Standardní úkol napříč mnoha jazykovými úrovněmi i tematickými celky zní: tvořte otázky. Super. Otázky jsou důležitou součástí komunikace a umět je klást je nutné. Takže věta číslo jedna:
He has 5 children. (On má pět dětí).
A co s tím máme udělat? Zeptat se.
How many children does he have? (Kolik má dětí?)
Gramatika sedí, ale není vám na tom cosi divného? Pokud ne, vězte, že nejste sami. Smutnou skutečností je, že na tom nebylo divného vůbec nic prakticky nikomu ze všech mnou dotázaných studentů. Někteří měli aspoň tolik zdravé nedůvěry v učitele, že začali čout zradu a pokoušeli o variace na téma:
How many children has he got?
Načež na mě upřeli pohled plný naděje, že je pochválím za ten obratný gramatický přemet. Ach jo, chce se mi říct. Nuže. Kdy vám naposledy někdo řekl, kolik má dětí a vy jste se ho následně zeptali, kolik má dětí? Kdy vám někdo naposledy řekl, kde bydlí, a vy se ho následně zeptali, kde bydlí?
Jen si to schválně zkuste. Poprvé si dotyčný bude myslet, že jste jen nahluchlí, podruhé už že jste natvrdlí, a napotřetí dojde k závěru, že si z něj děláte srandu. Ale ve škole by vás učitelka odměnila kouzelným úsměvem, jedničkou či dokonce bonbónkem.
No jo, ale to je přece jenom věta, převraceli dotyční posléze oči. Jako jak je mělo napadnout, že by to, co je v učebnici, mělo jakkoliv souviset s realitou. A jak mohlo napadnout mě, že by taková zjevná absurdita měla napadnout je.
Prostě, škola z nás dělá gramatické akrobaty. Jste-li naučeni odpovídat důsledně celými větami, jistě jste ve škole excelovali, ale na ulici budete za exota. V lepším případě, v tom horším vzbudíte dojem, že svého partnera v komunikaci považujete za duševně méněcenného, jelikož mu všechno musíte po lopatě opakovat, a navíc s důrazem na každé slovo, protože by vás jinak asi nepochopil.
Netvrdím, že se nemá cvičit gramatika, ale že stejně času, ne-li více, se má věnovat i reálné komunikaci, v níž se ptám na to, co chci vědět, co mě zajímá, co potřebuji. Nikoliv na to, co jsem se právě dozvěděl. A v reálné komunikaci zpravidla taky neopakuji podruhé a potřetí to, co už zaznělo.
Co se zpravidla naopak skoro vůbec necvičí, je intonace věty, oproti důrazu na správnou výslovnost jednotlivých slov. Takže pokud budeme mluvit s dokonalou gramatikou a perfektní výslovností, ale větnou melodií plochou jako čerstvě vyasfaltované parkoviště, budeme u zpěvavějších národů budit dojem, že nás hovor s nimi nevýslovně NUDÍ a obtěžuje. Což totálně, ale opravdu totálně znehodnotí sebedokonalejší větné konstrukce, a my se pak budeme jen divit, proč nás naše cizojazyčné okolí považuje za tak studené čumáky a povýšené, arogantní, sarkastické jedince.
Abychom si to shrnuli. Navzdory létům stráveným nad učebnicemi často selháváme v reálné komunikaci:
- Protože učebnice často upřednostňují formu před obsahem. Je jedno, že to co říkáme, nemá reálný smysl, hlavně, že je to gramaticky dobře.
- Protože nás cepují používat rozvité věty, které působí hezky ve veřejném projevu a akademické disputaci. Ne, když se kupuje rohlík. Tedy upřednostňují accuracy před appropriacy, tedy gramatickou správnost před situační přiměřeností.
- Protože učebnicím se nedaří učit větnou melodii. Zkoušejí to šipkami a vlnovkami, zkoušejí to nahrávkami. Obé s rozpačitým výsledkem. V reálu se tak děje nápodobou v sociálním kontaktu. S knížkou si lidsky nepokecáte. S učitelkou bohužel často taky ne.
Dobrá. Pro dnešek stačilo. Shlédněme tedy dnešní video a všimněme si, jaké divy dokáže dělat s významem větná melodie. Také si povšimněme, že v celém skeči nikdy, vůbec nikdy, nikdo neodpovídá nikomu celou větou, v níž by prakticky zopakoval vše, co mu právě bylo řečeno.
Poslechové úkoly: T/F
- The woman has had a wonderful week and wants to share her happiness with the group.
- Scott considers himself a very sarcastic person.
- The mediator is a sarcasmaholic himself.
- Scott is surprised by the level of sarcasm in the group.
- He introduces himself twice because people didn´t get his message the first time.
- He leaves in the end because of the unfriendly environment.
- What do you think Scott´s real problem is?
Přepis videa
Mediator: Hello, Everybody, how was your week?
Woman: Amazing.
Mediator: Well, we have a new member of Sarcasmaholics Anonymous this week. Perhaps you´d like to introduce yourself.
Scott: Hi, everybody. My name is Scott and I am a sarcasmaholic.
Group: Nooo
Scott: No, I am, I am. I´ve finally admitted it to myself. I´ve got a sarcasm problem.
Mediator: Well, Scott, I am sure we are all really, really looking forward to hearing your story.
Scott: Thanks for… I am sorry, was that sarcasm?
Mediator: Sarcasm? Nooo.
Scott: Are you a sarcasmaholic yourself?
Mediator: No, no. I just help mediate the group.
Scott: Ok.
Mediator: I just give every Tuesday night in my life to help these screw-ups from the good of my heart.
Scott: Alright. There is no need to be sarcastic. I mean, that was sarcasm, wasn´t it?
Woman: Really?
Scott: Aye, definitely.
Woman: Sarcasm? At a sarcasmaholic meeting?
Scott: Aye. He was definitely being sarcastic. Alright, I see, I see, I didn´t realise that sarcasm was going to be so full-on and so I´ll just step back and I ´ll start again.
Stuart: I wouldn´t bother. You´ve got a really, really good with the group.
Scott: No, no, I ´ll start again. My name is Scott and I am a sarcasmaholic.
Woman: Noo, we thought you were here just for the company. He is a sarcasmaholic, Stuart.
Stuart: Really? What is he doing here?
Scott: Hey, I am just having a wee bit of trouble telling when people are being sarcastic and when not.
Group: Noo.
Stuart: Really? I wouldn´t have noticed.
Scott: No, I am. It´s quite hard. Was he being sarcastic now?
Group: Noo.
Scott: No, seriously, was he?
Stuart: Sarcastic? (??). Noo.
Scott: Great. I tried to help myself, give Sarcasmaholics a chance, but all I´ve got was a bunch of sarky comments from a bunch of sarcastic people, so, I am off.
Mediator: Scott, Scott, please, come back. You have to realise that we are a bunch of people with severe problems. We can´t help ourselves, just like you can´t help yourself. That´s why we need to help each other. I mean, you seem like a decent guy and I am sure that every person here really, really wants you to join our group.
Scott: Was that sarcasm?
Group: Nooo.
Takže jako obvykle. Hip, hip hurá pro tvůrce videa. A pokud opravdu ani po x-letech výuky anglicky pořádně neumíte, zkuste to se mnou. I já samozřejmě gramatiku učím, ale snažím se, aby to bylo vyváženo jejím praktickým užitím v kontextu a formou, která je adekvátní situaci.
