Tohle jsem chtěl napsat už dávno, ale dlouho jsem se krotil, protože kdybych měl reagovat na každou nehoráznost, která poslední dobou zaplavuje informační prostor, nedělal bych nic jiného. Ale už to začíná přerůstat únosnou mez. Dnes tedy bude řeč o Koněvovi a jeho soše. Venkoncem bych řekl, že je tu jistá návaznost na můj článek o problémech s výukou dějepisu a jejích neblahých následcích. Pro ty, kterým snad unikl, je zde.
Abych nějak ospravedlnil článek, ke kterému se tu schyluje na blogovém kanále věnovaném výuce jazyků, propojím svůj rozhořčený výlev s nesmrtelným proslovem Charlieho Chaplina v roli diktátorova dvojníka ze stařičkého, leč pohříchu stále aktuálního díla The Great Dictator.
Tudíž, vy, kteří jste sem přišli pouze a jedině zlepšovat své poslechové schopnosti, a na mou přednášku o historii nejste zvědaví, klidně skočte na jazykové úkoly, poslech samotný, slovíčka a klíč, jako obvykle. K tomu všemu vás transportuje jediné kliknutí na následující link. Dnes to bude asi trochu náročnější, protože pan Chaplin se rozpovídal víc, než jsme od hvězdy němého filmu zvyklí, a taky používá relativně květnatý slovník. Na druhou stranu, artikuluje jasně, protože každé slovo má svou váhu a důležitost. Neříká nic nového, ale je osvěžující slyšet pro změnu něco jiného než špatné zprávy.
Vy, které z nějakého důvodu zajímá, co si o maršálovi a hrdinovi Sovětského Svazu myslí nevoják a nehrdina čehokoliv jako já, pokračujte směle dál. Pokusím se být milosrdně stručný.
Nuže, ten nešťastný pan Koněv. Má mít tu sochu nebo ne? Jsem toho soudu, že by bylo hezké moci oddělit historii a politiku. Čím novější historie, tím je to samozřejmě těžší i pro historiky s těmi nejčistšími úmysly. A Rusko lze podezírat jistě z lecčehos, ale čisté úmysly nejsou to první, co by mě napadlo.
Kdyby šlo jen o to připomenout historii hezkým pomníkem, jsem pro, aby tam ten sovětský maršál stál. Jenže historie je to poslední, o co tu jde. V zásadě jde o to, že nepopiratelné hrdinství a oběti sovětských vojáků je zneužíváno k ospravedlnění ruského nároku na vládu nad Evropou, minimálně tou střední a východní, prozatím. A každá taková socha je, v tomto kontextu, potvrzením tohoto nároku. Ať už jde o Koněva nebo o sošná zobrazení desítek, možná stovek jiných bezejmenných rudoarmějců. Proto to v současném Rusku nevnímají jako výměnu uliční dekorace, ale jako výzvu.
Proti ruskému pojetí historie je nutné se vymezit, pokud je tu nechceme mít za chvíli znovu, v nějaké formě. Můj soukromý názor na 2. sv válku je v podstatě ten, že byť se Sovětský svaz stal později její obětí, stál u jejího zrodu stejně nepopiratelně jako nacistické Německo. Byl to SSSR, na jehož území si mohli nacisté trénovat svůj blitzkrieg, byl to SSSR, kdo spolu s Třetí říší přepadl Polsko, kdo před tuhle válkou napadl Finsko, kdo postřílel polské důstojníky v Katyni, a tenhle ošklivý seznam by mohl být ještě hodně dlouhý. Opravdu nevidím SSSR jako spanilého zachránce světa před fašismem.
Když bojoval s Hitlerem o holou existenci, činil tak ve spolupráci se Spojenci, kterým samozřejmě významně pomohl, ale bez nichž by on sám taky nemusel vyjít z této dějinné zkoušky až tak úplně vítězně. Cestou do Berlína si pak stihl znovu vyřídit účty s Poláky, kteří na sovětskou aktivitu při pomoci varšavskému povstání nevzpomínají právě se slzou vděčnosti v oku. A Praha by dopadla dost podobně nebýt Vlasovců. Ani tito Rusové v Hitlerových službách samozřejmě nebyli zdaleka žádné holubice a Pražanům nepomáhali z čirého altruismu, ale v tomto směru se od sovětských armád zas tak nelišili. Sověti od nás také nevypráskali fašisty proto, že by nás nějak zvlášť milovali. Jednak je tu těžko mohli nechat a jednak si za to nechali zaplatit Zakarpatskou Ukrajinou. Ne že by tím náš účet u nich skončil. Stali jsme se na desítky let loutkovým státem, který pravda nebyl okupován vojensky, ale to po Sověty podporovaném, pokud ne přímo zinscenovaném převratu v roce 1948, nebylo ani nutné. Poslouchali jsme je na slovo až do osmašedesátého, pak už to nutné bylo. Od fašistů se naši slovanští bratři lišili významně snad jen tím, že jim postačovalo věrné vazalství osvobozených, a neměli potřebu je iracionálně masově vyvražďovat. Ostatně, Hitler tu plánovanou genocidu zdůvodňoval rozšiřováním německého životního prostoru, kterého mají Rusové víc než dost. Ne že by úplně pohrdli cizím, zeptejte se Finů, Lotyšů, Litevců… prakticky kohokoliv, kdo s Ruskem sousedí.
Takže, mít v Praze sochu sovětského maršála, který krom osvobození Prahy taky zmasakroval v šestapadesátém Maďary, není zas taková samozřejmost. Popřejme tedy hodně štěstí našim lokálním politikům, kteří vzbudili hněv Velkého bratra. Být jimi, tak neprůstřelnou vestu nesundám ani na záchodě a jím jen to, co jsem si vlastnoručně vypěstoval. Práce z domova samozřejmostí.
Děkuji za trpělivost a těším se s vámi na shledanou na pravidelných lekcích angličtiny a španělštiny. Noví studenti vítáni.
